Archiv VÍTKOVICE, a. s., spravuje tisíce dokumentů, které vyprávějí příběh průmyslové éry nejen Ostravy, ale celé republiky. S novým vedoucím archivu Janem Gromnicou, jehož láska k historii a industriálnímu dědictví je hluboce zakořeněná, jsme hovořili o jeho plánech, výzvách i o tom, proč je pro něj práce v archivu srdcovou záležitostí.
1) Můžete se čtenářům více představit?
Vystudoval jsem hospodářské a sociální dějiny na Ostravské univerzitě a už během studií jsem nastoupil do Muzea Hlučínska, kde jsem osm let pracoval jako historik a kurátor sbírek. Práce to byla poměrně zajímavá a velmi různorodá – od natáčení pamětníků, přes chystání výstav až po výzkum a psaní článků. Žádný den v muzeu neprobíhal stejně a myslím, že jsem si tam hodně rozšířil profesní obzory.
2) Proč vás lákala zrovna práce ve vítkovickém archivu?
Když se mi naskytla možnost stát se vedoucím archivu společnosti VÍTKOVICE, a. s., příliš jsem neváhal. Dějiny průmyslu, podniků a podnikání mi byly už na studiích velmi blízké, stejně tak jako práce s archivním materiálem. Soukromých podnikových archivů už není v současné České republice mnoho, proto jsem rád, že mám příležitost v jednom takovém pracovat. Sám jsem se v Ostravě narodil, a ačkoliv na Hlučínsku žiju prakticky celý život, Ostrava mě vždy přitahovala svou industriální kulisou a osobitou krásou.
3) Co zatím můžete čtenářům o archivu prozradit
Archiv v současné době spravuje 58 fondů, které zabírají přes 1700 běžných metrů. To znamená, že kdybyste všechny listiny naskládal vedle sebe, utvoříte řadu dlouhou více než 1,7 kilometru. Po mém soudu byl archiv doposud veden dobře a vyhovoval všem zákonným nárokům, ale vždy je samozřejmě co zlepšovat.
4) Jaké jsou vaše první kroky ve funkci?
Zatím se seznamuji s vnitřním chodem archivu a se spisovou službou, nad kterou má mít archiv v rámci skupiny VÍTKOVICE dohled. Úkolem archivu je krom toho také poskytovat informace vedení společnosti, např. pro jubilejní příležitosti, marketingové, dokumentační či technické účely. Dále třídit spisy a vybírat z nich ty, které jsou hodny dlouhodobé archivace, jakož i vyřizovat badatelské dotazy a poskytovat zájemcům k nahlížení materiál, který si k nám do badatelny objednají.
5) Dlouhodobý plán – co byste chtěl ve funkci dokázat?
Určitě bych rád pokračoval v digitalizaci historicky cenných fotografií a filmů. Také si myslím, že by nebyla ku škodě bližší spolupráce s některými vybranými paměťovými a vzdělávacími institucemi (muzea, univerzity, knihovny). Rovněž chci zvýšit povědomí laické veřejnosti a studentů historie o archivu jako takovém. Lidé by měli vědět, jaký je jeho smysl. Že se nejedná o odkladiště starých spisů, ale že jde o instituci, bez které by nebyl možný výzkum a poznání nejen dějin Vítkovic, ale potažmo celé Ostravy.
